Z ateliéru Miloslava Mouchy

Poznámky k dílu

Miloslav Moucha (narozen 25. 3. 1942 v Litvínově) je český malíř, žíjící od roku 1968 ve Francii.V roce 1974 byl jmenován profesorem na Ecole des Beaux-Arts v Besanconu. Od roku 1990 žije střídavě ve Francii a v Čechách.

Moucha je bezpochyby jeden z nejvýraznějších českých umělců současnosti. Přestože je jeho rozsáhlé a mimořádné malířské a grafické dílo je zastoupeno jak v českých, tak hlavně  významných světových sbírkách ( Musée d’Art Moderne  de la Ville de Paris – Musée National d’Art Moderne,  Centre Georges Pompidou, Paříž – Musée des Beaux-Arts, Besancon – Fonds Régional d’Art Contemporain de Franche-Comté, Besancon –  Národní galerie (grafická sbírka), Praha – Galerie výtvarného umění,  Pardubice – Galerie výtvarného umění, Ostrava – Galerie výtvarného umění, Zlín – Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava – Galerie Klatovy-Klenová –  Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem), stále se mu nedostává pozornosti, které by bez větších pochyb zasluhovalo.
Moucha od 70 let uspořádal řadu samostatných výstav a do mnoha kolektivních, mezinárodních výstav bylo jeho dílo zahrnuto. Jeho umělecký a zároveň životní příběh má téměř románové rozměry. Výtvarné studium neabsolvoval, ale vydal se na nelehkou cestu samouka. Malovat začal na vojně. Inspirací mu byly hlavně zážitky z dětství, prožité v Litvínově a jeho okolí. Nebylo to dětství nijak veselé. Mnoho vzpomínek v něm vyvolávalo pocit hrůzy, která se v jeho rané tvorbě odrážela. Osudové se mu stalo náhodné setkání s jeho pozdějším přítelem a životním učitelem Josefem Jedličkou, spisovatelem a esejistou. Od té doby je umění pro Miloslava Mouchu záležitostí osudovou a věcí víry.

Mouchovo dílo má vedle vizuálních kvalit a hlubokého působení na diváky, důležitý umělecko-historický význam. Autor je jedním z mála českých výtvarných umělců, kterým se podařilo prosadit svou tvorbou v zahraničí. Francie má v tomto smyslu velmi důležité místo. Alfons Mucha, František Kupka, Jindřich Štýrský, Toyen, Josef Šíma, František Foltýn, později Jiří Kolář nebo Václav Boštík – se kterými Miloslav Moucha trávil společný tvůrčí čas, jsou čeští umělci, kteří ve Francii žili i malovali a jejichž význam naprosto překračuje hranice Čech. Stejný potenciál má i Mouchovo dílo. Aniž by se jeho tvorba snažila být součástí aktuálních uměleckých trendů, skupin, či hnutí, silně zasahuje do uměleckého vývoje, neomezeného hranicemi států. 

Splupracuji s autorem již řadu let a za tu dobu se nám podařilo uspořádat několik drobných výstav, představující vždy pouhý zlomek jeho tvorby. Nyní, jakoby dozrál čas k projektu, který by  sjednotil a představil všechny úseky jeho tvůrčího života, představit Mouchovo dílo v celé jeho šíři a ukázat jeho význam tak, jak to doposud nebylo realizováno...to je i cílem tohoto článku, i když v pouhém náznaku a velmi redukované formě!

V Mouchově tvorbě rozeznáváme jednotlivé tvůrčí cykly, které jsou vždy interprtací prožitků viděného i cítěného v daném čase a prostoru. Jeho umění se posouvá a vyvíjí obsahově a následně i formálně, vždy přirozeně, vždy v souladu s universálním řádem. Raná tvorba, je charakterizována viděním hrůzy a zkázy města i lidských duší, pak náhle jako by byl znaven vší tou strašlivostí světa, přiklání se k romantickému a pozitivnímu vnímání přírody a skutečnosti.  Toto období střídá krátká, ale významná konceptuální etapa, kterou Moucha opoští v 70. letech. Po letech redukované barevnosti i formy, začíná vnikat do jeho obrazů barva a s ní emocionální – spirituální plnost Moucha energicky rozvijí malířské principy ve svých nejvýznamnějších cyklech – Španělský cyklus, Cyklus podle svatého Jana, Cyklus podle svatého Jiří, Cyklus Berešit, Cyklus Píseň Písní). Dílo Miloslava Mouchy se v posledních letech završuje monumentální malířskou syntézou. Dominují především krajiny, tvořené, jako barevné symfonie, ve kterých kromě intenzivního koloritu, jsou světlo, stín a tma stejně důležitými prvky k vyjádření hlubších pocitů. Krajina mu neslouží jako pouhý námět, malíř interpretuje spíš dojem z viděného, emoci z prostoru a času. Mouchovo dílo svým nejzákladnějším, přesto nově viděným symbolismem, oslovuje a zanechává v divácích stopy krásy, pravdy, která je přesahuje a jednoty, která je spojuje s universálním bytím.

Načítám data