KOLÍBAL, STANISLAV

KOLÍBAL, STANISLAV

Stanislav Kolíbal (*1925) je český sochař a výtvarník, v letech 1990 – 1993 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace. Řadí se k významným představitelům českého konceptuálního umění.


Zastoupení ve sbírkách:
Albertina, Vídeň; Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou; Art Gallery of Ontario (Musée des beaux-arts de l’Ontario), Toronto; Brooklyn Museum, New York; Centre Georges Pompidou, Paříž; České muzeum výtvarných umění, Praha; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Galerie hlavního města Prahy; Galerie moderního umění v Hradci Králové; Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem; Galerie umění Karlovy Vary; Ludwig Múzeum - Museum of Contemporary Art, Budapešť; Moravská galerie v Brně; MUMOK - Museum Moderner Kunst Stiftung Ludwig Wien, Vídeň; Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris (ARC), Paříž; Musée de Grenoble, Grenoble; Musée Saint Croix, Poitiers (Vienne); Museum Bochum, Bochum; Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha; Muzeum Sztuki w Łódzi, Lodž (Łódź); Muzeum umění Olomouc; Národní galerie v Praze; Oblastní galerie v Liberci; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Tate Modern, Londýn; The Metropolitan Museum of Art, New York; The Solomon R. Guggenheim Museum, New York (USA); Západočeská galerie v Plzni

Výběr výstav: 2015, Stanislav Kolíbal: Kresba za kresbou, Veletržní palác, Praha; 2012 Stanislav Kolíbal: Jiný svět, Jízdárna Pražského hradu; 2004 Stanislav Kolíbal: Šest cyklů, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy; 2004 Stanislav Kolíbal: Okruh knihy / The book circle, Pražákův palác, Brno; 2000 Stanislav Kolíbal: Labil - Stabil, Deichtorhallen, Hamburg; 1999 Stanislav Kolíbal, Skalní kostely Madonna delle Virtú a S. Nicola dei Greci, Matera; 1997 Stanislav Kolíbal: Retrospektiva, Veletržní palác, Praha; 1994, Stanislav Kolíbal, Knoll Galerie, Vídeň; 1993, Stanislav Kolíbal: Konstrukcje - Contructions, Muzeum Sztuki w Łódzi, Lodž; 1992 Stanislav Kolíbal: Sculptures - Maquettes - Dessins, Galerie Moussion, Paříž (Paris); 1990, Stanislav Kolíbal, Knoll Galerie, Vídeň; 1989, Stanislav Kolíbal, Daadgalerie (DAAD), Berlín (Berlin); 1988 Stanislav Kolíbal: Knihy, kresby, prostor, Dům pánů z Kunštátu, Brno; 1985 Stanislav Kolíbal, OK Harris Gallery, New York City; 1984 Stanislav Kolíbal, Galerie Walter Storms, Mnichov; 1980 Stanislav Kolíbal, OK Harris Gallery, New York City; 1976 Stanislav Kolíbal, Marlborough Galleria d'Arte, Řím / Roma; 1975 Stanislav Kolíbal, Livingstone - Learmonth Gallery, New York; 1973 Stanislav Kolíbal, Salone Annunciata, Milano; 1970 Stanislav Kolíbal, Galerie Václava Špály, Praha; 1967, Stanislav Kolíbal, Galerie Nová síň, Praha; 1960 Stanislav Kolíbal, Alšova síň Umělecké besedy, Praha.

 

Stanislav Kolíbal prožil své dětství v Ostravě, kde byl také koncem války nasazen do Ostravských dolů. Možná právě proto se v jeho jinak minimalistickém, geometrickém díle odráží existenciální podtext. Přestože se Kolíbal celý život věnoval soše, vystudoval u malíře, grafika a ilustrátora Antonína Strnadela. V 50. letech dominovala v jeho práci ženská figura. Na počátku 60. let ale figuru úplně opouští, svá díla abstrahuje a věnuje se zejména geometrickým formám. Ty už se ostatně objevovaly v jeho figurách, k úplnému odproštění se od postav tedy Kolíbal dospěl postupně. Kolíbalova pozdější práce býva zařazována do minimalismu, popřípadě konstruktivismu. Jeho díla ale nejsou úplně odproštěna od sdělení, tak jak je u minimalismu zvykem, ale implikují další významy. Sochy jsou formovány kolem složité kompozice, která rozvíjí témata nestálosti a vratkosti. Pocit nestabilnosti je navozován například kombinací organických a anorganických prvků nebo spojováním různých částí. Pro svou tvorbu používal Kolíbal zejména sádru, objevují se ale i další mateirály - dřevo, plech, sklo nebo textilní nitě. V 70. letech nesměl Kolíbal vystavovat, a tak se zabýval instalací ve svém vlastním atelieru, kde skládal jednotlivé prvky do kompozic se svým prostředím. Po revoluci se Kolíbal postupně vrací k původním konceptuálním principům práce s geometrickými tvary. Tomáš Pospiszyl dílo popsal jako „emocionální geometrii“, která přes svoji jednoduchost odráží autorovy emoce.

Načítám data